Je v bytě ve 4. patře – vedle vstupních dveří visí obrazovka, na níž se střídají jména tisícovky společností, které by měly být na této adrese k zastižení. Podle rejstříku totiž v Kaprově 42 sídlí 1086 firem – a jejich počet každý den roste.
Po zazvonění na dveře bytu otevře slovensky mluvící muž a s klidem oznámí, že firmy tam sídlí jen fiktivně. "Chodí jim sem třeba pošta a tak, ale kde je najdete, to nevím," prohodí. V Praze je podobných adres hned několik: vedle zmíněné Kaprovy také třeba Korunní 104, Mezibranská 4 nebo Řehořova 34. Firmy, které nelze kontaktovat, jsou přitom pro stát velkým problémem při výběru daní.
Podle čerstvé zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu je z osmi desítek největších dlužníků DPH takových společností dokonce více než polovina: pětačtyřicet fiktivních firem k loňskému dubnu nezaplatilo téměř šestnáct miliard korun. To je pětina veškeré dlužné DPH. "Sídlí velmi často na hromadných adresách, takzvaných office housech, a správce daně má jen omezené prostředky, jak získat informace o jejich reálné činnosti, jak zajistit důkazní prostředky, případně majetek," vysvětluje Jitka Ježková z tiskového oddělení Generálního finančního ředitelství. Daně, daně a zase daně V Kaprově ulici lze najít řadu nekontaktovatelných firem. Sídlí tu například společnost Antostav, jejímž vlastníkem je Mykhaylo Lavryshyn z Hořic. Podle účetních dokumentů z rejstříku firma nevykazuje žádnou ekonomickou činnost, nemá webové stránky, žádné jiné kontakty. Na hromadných adresách však sídlí i firmy, které skutečně fungují, ale jinde.
Například společnost Lázně Felicitas je v provozu v Pardubicích, oficiálně ale sídlí v Praze v Korunní – podobně jako další 278 podniků. Na firmu tam odkazuje cedulka na mapce areálu, její zvonek nebo kancelář už najít nelze. Od prostorů, kde mají Lázně Felicitas vést svou činnost, dělí návštěvníka zavřené dveře. Dům ale působí spíš dojmem, že v něm jsou byty. Jediná možnost, jak se zde s firmou spojit, je poštovní schránka. "V Praze sedí jednatel firmy, můžete ho kontaktovat poštou," řekla HN ředitelka lázní Gabriela Váňová. Sídlit v hlavním městě se společnostem vyplatí. Zatímco třeba v Mnichově Hradišti je tamní "berňák" podle údajů společnosti e-office Czech Republic zkontroluje v průměru každých devět let, k poplatníkovi v Praze 1 zavítá inspektor v průměru jednou za 107 let, v Praze 2 dokonce jednou za 191 let.
Úkryt před úřady i zákazníky Koupit si virtuální sídlo v Kaprově ulici stojí asi 400 korun na měsíc. Společnost Kastelis, která službu poskytuje, neřeší, jak firmy jejích klientů fungují, na jak dlouho jsou zakládány a podobně. "To ani není možné. Máme podepsanou smlouvu, a zda jsou kontakty v ní platné, nebo ne, nemůžeme ověřovat," popisuje majitel Kastelisu Aleš Frank."O činnost společnosti se zajímáme až v případě, že nám přestane platit poplatky," dodává. Na svých stránkách láká na výhody virtuálních sídel – na úsporu na pronájmu prostor, klid na podnikání a prestižní adresu. Jedním z jeho klientů je i poskytovatel marketingových služeb Traffic 7, který rozesílá nevyžádaná e-mailová reklamní sdělení. Sehnat firmu ale nelze ani v Kaprově ulici, ani na Zbraslavi,kde má podle svých stránek mít kanceláře.
Stojí tu jen prázdný rodinný dům, dozvonit se nedá. Automat na telefonním čísle ze stránek opakuje, že "všichni operátoři jsou zaneprázdněni". V Koněvově ulici v Praze 3 zase sídlí firmy, které jsou připraveny k prodeji, takzvané ready-made společnosti, firmy na klíč. S historií v registru, ale zatím bez ekonomické aktivity. V Česku jich podle dat společnosti SMART Office & Companies působí zhruba 12 procent z celkového počtu firem a zájem o ně mírně roste.